Přípravě na talentovky se věnuju přes 26 let. Prošlo mýma rukama obrovské množství studentů, kteří už dávno dostudovali výtvarné střední i vysoké školy. Je to pro mě velká životní zkušenost a zároveň můj vlastní vývoj: v tom, jak vnímám schopnosti dětí, možnosti výtvarných technik i výtvarnou výuku a tvorbu jako takovou.
Za ta léta jsem si vytvořila vlastní postupy, které používám ve výtvarných dílnách pro děti i dospělé a v přípravě na talentovky. V tomhle článku ti povím, co by mělo být v portfoliu a jak ho se studenty skládáme.
Talentová zkouška a portfolio jdou ruku v ruce
Kdo se rozhodne jít výtvarným směrem, ať je to dítě, nebo mladý dospělý, čekají ho většinou dvě věci. Talentová zkouška, která má několik částí, a odevzdání portfolia vlastních výtvarných prací, často hned v prvním kole.
Studenti, kteří ke mně přicházejí, si často myslí, že jsou to dvě oddělené věci. Ale není to tak. Ať se připravujeme v ateliéru, nebo online, sestavuju každému studentovi program na míru: čemu se budeme kdy věnovat. Mým cílem je, aby zvládl talentovou zkoušku přímo na místě, a zároveň aby během přípravy sbíral práce do kvalitního portfolia.
Kdy začít? Ideálně dva roky dopředu, ale nikdy není pozdě
Ideální je, když má dítě možnost připravovat se třeba dva roky dopředu. Pak je to pozvolná, krásná příprava, která postupuje zlehka a přirozeně, krok po kroku. Je čas věnovat se jednotlivým technikám a nikam nespěchat.
Čím dál častěji se ale stává, že se někdo rozhodne až před maturitou nebo po ní. Ani tehdy nejsou dveře zavřené. Mám spoustu studentů, kteří se rozhodli třeba dva měsíce před talentovkami, zapnuli všechny páky a dali do přípravy všechen svůj čas a energii. Když je tam odhodlání a víra, že to dokážou, moc ráda jim pomůžu, jak jen můžu.
Mým ateliérem prošli studenti, kteří se rozhodli na poslední chvíli, i ti, kteří začínali v mé výtvarné dílně tři čtyři roky dopředu. A mám i studenty, se kterými jsem se nikdy nesetkala tváří v tvář. Známe se jen z online přípravy, která je naprosto plnohodnotná, stejná jako v ateliéru. Času je někdy hodně, jindy málo, ale nic není nemožné.
Kolik prací do portfolia a jak je připravit
Rozdíl je mezi středními a vysokými školami. U vysokých škol je portfolio víc zaměřené na konkrétní obor, který si student vybral, a podle toho skládáme i jeho obsah.
Většinou se počítá s 15 až 20 pracemi, ale vždycky záleží na konkrétní škole. Neznamená to nutně 15 až 20 samostatných obrázků. Práce adjustujeme na kartony, třeba formátu B2, a na jeden karton se vejdou dvě práce A3. Někdo tak nese 15 až 20 jednotlivých prací, jiný 15 až 20 listů v deskách a prací má dvojnásobek. Záleží na tom, kolik se toho stihne a co která škola požaduje. Vždycky ale mají být práce pěkně upravené a připravené.
Ať jde o střední, nebo vysokou školu, portfolio by mělo mít tyhle základní části.
1. Kresba: prostor, perspektiva a materiály
Kresba tužkou, uhlem, někdy zařazujeme i propisku nebo perokresbu. Z kreseb komise pozná, že uchazeč vnímá prostor, na který se dívá. Že umí nakreslit věci, krajinu nebo stavby v perspektivě a umí je vystínovat. A že rozliší charakter materiálu: jestli je věc chlupatá, nebo hladoučká, skleněná, kovová, nebo dřevěná.
Z obrázku má být zřejmé, že uchazeč umí se svou kresbou naložit tak, aby působila prostorově, a zná kresebné způsoby, jak pracovat s prostorem dopředu a dozadu.
Co se v kresbě může objevit:
- zátiší z věcí denní potřeby: vařečky, hrnečky, konvičky
- ovoce a různé přírodniny
- věci, které nosíme na sobě, nebo plyšáci, které máme rádi
- figurální kresba nebo figurální kompozice
- portrét nebo autoportrét, podle typu školy
2. Malba: barevný prostor a znalost technik
Druhou částí je malba, tedy barevné práce: krajinomalba, tempera, akvarel, suchý pastel nebo kombinovaná technika. Hodí se malby z plenéru, ale i malby věcí denní potřeby, balónků, přírodnin nebo kytic. Prostě toho, co uchazeče zajímá.
Stejně jako v kresbě má uchazeč malbou ukázat, že dokáže barevnými tóny a jejich setkáváním vytvořit prostorový obrázek. Že umí namalovat různé materiály, věci kulaté i hranaté. A že ví, jak naložit s perspektivou a s barevnými tóny, které v krajině nebo v prostoru ubíhají dozadu, i s těmi, které jsou vepředu.
Důležité je i to, že zná základní použití jednotlivých technik. Akvarel je transparentní a bílá místa se v něm vynechávají. Tempera nebo akryl se používají přesně opačně: barvy jsou krycí a vrství se na sebe.
3. Vlastní tvorba: tady je vidět, kdo jsi
Tahle část je velmi důležitá. Každý jsme jedinečný, každý jsme originál. Už při kreslení podle živého modelu u dětí vnímám a podporuju jejich jedinečnost. Nechci, aby všechny obrázky vypadaly jako přes kopírák nebo byly malované podle mobilu a cizích fotek.
Chci, aby si každý student uvědomil, že je jediný na světě a že takový obrázek, jaký namaluje on, už nenamaluje nikdo jiný. Díky tomu si víc věří, posouvá se dál a jeho práce se mu víc daří.
Do vlastní tvorby může patřit:
- ilustrace ke knížkám
- koláže
- fotografie prostorových a fantazijních objektů. Se studenty často tvoříme objekty z různých materiálů, které potom nafotí a fotodokumentaci dají do portfolia: svítící objekty, lampy, věci z keramické hlíny, fantazijní zvířata, sošky nebo plastiky
- úplně volná tvorba, třeba abstraktní, nebo to, co student rád fotí, na co se rád dívá v krajině a co ho zajímá
Jen pozor: červené růžičky se zelenými lístky nebo barevné knoflíky z hlíny asi ne. Jde o to předvést vlastní nápady a fantazii. Jedna moje studentka z online přípravy třeba háčkovala loutky pro divadlo pro malé děti, a i to se dá do portfolia zařadit.
4. Práce podle oboru, na který se hlásíš
Vlastní tvorbu pak doplňujeme podle zaměření a oboru, o který se student zajímá:
- Architektura: víc kresby, stavby, jejich okolí a krajina.
- Krajinářská architektura: kresba stromů, rostlin, stavba listů.
- Design: návrhy, například nábytku nebo věcí denní potřeby.
- Scénografie a kostýmní výtvarnictví: návrhy kostýmů, třeba na čtyři roční období nebo na emoce.
Můj příběh: na DAMU jsem se dostala až napodruhé
Vím, o čem mluvím, protože jsem si to sama prožila. Na DAMU jsem se hlásila na scénografii a napoprvé jsem se nedostala. Když jsem se na to později dívala zpětně, bylo jasné proč: moje portfolio nebylo dobře připravené.
Byla jsem tehdy čerstvě z Hollarky a malovala a kreslila jsem opravdu dobře. Věnovala jsem se krajinomalbě, vlastní malbě, kresbě i malbě portrétu. Jenže portfolio na scénografii obsahovalo strašně málo prostorových scénografických návrhů a kostýmní návrhy v něm nebyly vůbec. Byly tam jen moje výtvarné objekty. Bylo spíš malířsko-kreslířské, chybělo mu zaměření na obor a asi i perspektiva. Strašně mě to mrzelo, protože jsem si myslela, že na to mám, a dřela jsem jak kůň.
Další rok jsem se připravovala znovu a zároveň pracovala v dílnách Městských divadel pražských, kde jsem se strašně moc naučila. Říkala jsem si, že teď už to nemůžu podcenit. Začala jsem chodit na figurální malbu, zaměřila jsem se na kostým, na navrhování scény a na jednotlivé techniky, a portfolio jsem tím dokonale doplnila.
Měla jsem i strašně slabé chvilky. Kreslila jsem úplně každý den, všude jsem vláčela těžké desky a byla jsem z toho úplně zmožená. Pamatuju si, jak jsem šla po Karlově mostě a říkala si: jestli to letos nevyjde, tak ty desky hodím do Vltavy a už je nechci vidět.
Ten rok jsem se dostala na všechny školy, kam jsem se hlásila, i na ty záložní. Otevřelo mi to dveře do krásného výtvarného světa, ve kterém jsem celý svůj život.
Nejčastější chyby v portfoliu
Portfolio neodpovídá oboru
Přesně to se stalo mně. Základ, tedy kresba a malba, by v portfoliu měl být vždycky. Ale ve vlastní tvorbě by měly být i práce, které se týkají oboru, na který se hlásíš. Kdo jde na scénografii nebo kostýmní výtvarnictví, měl by mít aspoň nějaké návrhy kostýmů, nebo ilustrace, které je trochu zastoupí.
Obrázky kreslené podle mobilu nebo fotky
Tohle je úplně nejčastější chyba. Dítě nosí obrázky nakreslené podle mobilu nebo podle fotky, které se doma moc líbí. Babičky říkají, jak jsou krásné, maminka je uchvácená, protože jí připadají dokonalé. Jenže ty obrázky jsou placaté. Když mi někdo takový obrázek přinese, během setiny vteřiny vím, jak vznikal.
Rozdíl je v tom, že když kreslíš nebo maluješ podle živého modelu, ten model tě v prostoru ovlivňuje. Vnímáš, jak voní, jak na tebe působí, jestli se ti líbí, nebo je ti protivný. Vnímáš svůj vlastní stav, jestli je ti dobře, teplo, nebo zima. A vnímáš prostor kolem něj. To všechno ovlivňuje tvoji výtvarnou cestu i výsledek. Přenášíš na papír energii toho objektu i svoji vlastní. Je to taková symbióza, ze které stavíš svoje dílo.
Když obkresluješ dokonalou fotku zátiší nebo zvířátka, nevíš nic. Nevíš, jestli kočka, kterou kreslíš, vrní, jestli je heboučká, voňavá, malá, nebo velká. Zrovna teď se dívám na naši devatenáctiletou černou kočku Princeznu, která sedí naproti mně na židli. Z fotky nic z toho nepoznáš. Jen slepě obkresluješ a děláš kopii cizího díla. Můžeš přitom myslet na to, co si dáš k večeři, ale v obrázku se nic z tebe neodrazí. A na výsledku je to strašně vidět.
Portfolio „z ulice“
Další chyba: dítě přijde s patnácti umolousanými obrázky naházenými v deskách. Přitom 50 % úspěchu, někdy i víc, dělá samotná úprava portfolia. Obsah je samozřejmě stěžejní, ale důležité je i to, jak portfolio působí jako celek. Je to tvoje prezentace toho, co jsi vytvořil a s čím na školu jdeš. Neseš kůži na trh.
A co skicák?
Skicák nebo malý bloček je pro komisi na výtvarné škole strašně zajímavý. Často ale není čas si ho celý prohlédnout a do portfolia se jako takový vložit nedá. Se studenty to proto děláme tak, že vybereme nejdůležitější stránky. Vůbec nemusí být dokonalé, je to záznam tvých výtvarných myšlenek a pocitů. Pár stránek pak vytiskneme a vložíme do portfolia, stejně jako fotografie prostorových objektů.
Co do portfolia nepatří, a co klidně ano
Nepatří tam okopírované obrázky cizích lidí, ani fotky, ani kresby. Pokud vkládáš fotky keramiky, neměly by tam být věci z první třídy, které se líbily babičkám a dědečkům, nebo svícínky. Nic z toho do kvalitního portfolia nepatří.
Naopak tam klidně patří drobné chyby, kaňky nebo křivý papír. Nic se nestane, když se obrázek někde umaže nebo natrhne, pokud ho pak pěkně upravený nalepíš na podložku. Portfolio nemusí být dokonalé. Nemělo by v něm ale být nic, co není myšlenkově tvoje.
Do portfolia se dá zařadit opravdu hodně věcí. Je potřeba správně vybrat, aby práce odpovídaly zaměření školy a aby odpovídala kvalita, adjustace i příprava samotného portfolia. S výběrem svým studentům vždycky pomáhám.
Hlavně se neboj
Důležité je nebát se. Pokud jsi odhodlaný nebo odhodlaná jít touhle cestou, kterou jsem šla i já sama a moc dobře ji znám, ráda ti pomůžu.
Připravuju na talentovky v ateliéru v Klánovicích i živě online. Víc o přípravě najdeš na stránce Online příprava na talentovky.